Nejčastější onemocnění srdce u psů

 
 
 

 
 
 
Úvod > Lavpet radí > Psí veterina > Nejčastější onemocnění srdce u psů
 

Vážení zákazníci,
bohužel musíme vám sdělit smutnou zprávu, ke dni 6. 9. 2019 rušíme náš eshop Lavpet.cz
Děkujeme za projevenou důvěru a přízeň.
Případné reklamace řešte prosím standardně, přes naše kontaktní údaje.
S láskou, tým Lavpet.cz

 
 
Mohlo by Vás zajímat

 
 

Nejčastější onemocnění srdce u psů

Srdce je sval, který je namáhaný po celý život. Je to roznašeč kyslíku, který je nepostradatelnou složkou organizmu. Narušením oběhového systému dochází k celkovému narušení organizmu. Přizpůsobivost a kompenzační mechanismy srdce jsou však limitované. Vhodnou terapií můžeme degenerativní proces zpomalit a pejskovi kardiakovi zkvalitnit jeho život na optimum.

Srdeční onemocnění, kterými psi ve starším věku nejčastěji trpí jsou chronická nedostatečnost atrioventrikulárních chlopní a dilatační kardiomyopatie.

Srdce se skládá ze dvou předsíní a dvou komor, mezi kterými jsou chlopně, které zabezpečují jednosměrný tok krve.

 

Chronická nedostatečnost atrioventrikulárních chlopní

Je to nejčastější kardiologické onemocnění pejsků - 75 - 80%, zejména malých plemen.

Fibrózní změny atrioventrikulárních chlopní vznikají mezi druhým a třetím rokem života a projevují se slyšitelným šelestem v pátém až sedmém roce života. U velkých plemen je toto onemocnění zřídkavé, naopak u malých plemen je onemocnění časté, ale většinou s pomalým progresem.

Chronická mitrální insuficience

Mitrální insuficience, jinak nedostatečnost dvoucípé chlopně, při které dochází k regurgitaci krve do levé předsíně, je příčinou levostranného srdečního selhání. Krev proudí z plic, kde dochází k jejímu okysličení, do levého srdce. Když se naruší anatomie mitrální chlopně, dojde ke zpomalení toku a zvýšení tlaku v plicním oběhu a vlivem stagnace krve dochází k edému plic.

Důsledkem je nedostatečná výměna plynů v plicním parenchymu.

K příznakům dekompenzace patří: kašel, dušnost, zejména po zátěži a v noci, což souvisí s polohou těla ve spánku. Majitel pozoruje u pejska suchý až dávivý kašel, který často popisuje jako kdyby měl pejsek něco zaseknutého v krku. Je to spojené se zvětšením levé komory tlačící na průdušky, ve kterých jsou receptory kašle. Při záchvatovém kašli v důsledku spasmů průdušek pes vykašlává hlenovitou tekutinu, což majitel často nesprávně popisuje jako dávení.

Pejsek je vysílený a apatický. Při prohlubování dekompenzačních mechanizmů dochází k edému plic. Při dramatickém edému plic zaujímá pes polohu s nataženým krkem a odtaženými lokty k ulehčení dýchání. Může se měnit výživný stav psa a také barva sliznic. Namodralé sliznice a spojivky souvisí s nedostatečným odvodem oxidu uhličitého z organizmu.

Jak zjistím, že pes trpí nedostatečností chlopní?

Při zpozorování prvních příznaků je nutné navštívit veterinárního lékaře, který psa nejprve fyziologicky, následně kardiologicky vyšetří. Kardiologické vyšetření spočívá v EKG záznamu k vyloučení arytmií a ultrasonografickém záznamu, které nám poukáže na anatomicko-morfologické změny srdce a výchylky od fyziologických rozmezí.

Dopplerovské USG identifikuje míru regurgitace krve v důsledku nedomykavosti chlopní, také jeho pomocí změříme tlakové hodnoty v jednotlivých částech srdce. Součástí kardiologického vyšetření je rentgenologický záznam hrudní dutiny, z kterého zjistíme rozměry srdce, jeho jednotlivých částí a případné zvětšení a také přítomnost nebo nepřítomnost patologií, např. edému plic.

U geriatrických pacientů se klade důraz zejména na vyloučení jiné příčiny než kardiologické. Je třeba mít na paměti, že dýchací problémy mohou souviset s onemocněním dýchacích cest, úbytek váhy s nádorovým onemocněním, diabetem mellitus, onemocněním ledvin.

 

Dilatační kardiomyopatie

U velkých plemen je častým onemocněním dilatační kardiomyopatie, která se projeví mezi šestým až desátým rokem života. DCM je pravděpodobně geneticky podmíněná porucha, ale může mít i jiné příčiny, jako je deficience taurinu, infekční onemocnění aj. Dochází k postupnému ztenčování srdeční stěny a tím k zhoršování kontraktility myokardu. To vyúsťuje do změny tlakových hodnot, zvětšování komor a snižování objemu poklesem arteriálního tlaku natolik, že srdeční výdej není schopný odvádět krev do potřebných orgánů. Projeví se to slabostí, intolerancí zátěže, ztrátou vědomí až kardiogenním šokem.

Jak se projeví dilatační kardiomyopatie?

Kromě intolerance zátěže může dojít k úbytku hmotnosti, vzniká systolický šelest a nepravidelný pulz s arytmiemi a plicní edém. Progres onemocnění je u jednotlivců rozdílný, u některých plemen (dobrman) může dojít i k náhlému úhynu bez předchozích klinických příznaků.

Jak léčit dilatační kardiomyopatii?

Neexistuje specifická léčba. Postupuje se jako při standardním srdečním selhání, a to aplikací diuretik, léků na snižování krevního tlaku a suplementací koenzymu. Přítomnost arytmií se řeší antiarytmiky, podle typu, o které se jedná.

 

Nelze říci, jak dlouho bude pes s onemocněním srdce žít. Záleží na typu srdečního problému a na tom, v jakém stadiu se onemocnění diagnostikovalo. Veterinární lékař umí nejlépe posoudit zdravotní stav psa a určit nejvhodnější terapii. Při každoroční kontrole absolvuje pes jako součást fyziologického vyšetření auskultační posouzení přítomnosti šelestů srdce. V případě pozitivního nálezu se doporučuje kardiologické vyšetření.

Po stanovení diagnózy se zhodnotí, jestli a jaká je potřebná terapie a podle stupně kardiologického selhání se doporučí nejbližší kontrola k posouzení progresu onemocnění. Je důležité dodržovat všechna opatření, vyhýbat se nadměrné fyzické námaze, hlavně v horkých dnech a nevystavovat psa stresovým situacím.

 

Zuzana Juhászová

 
 
 
Doporučujeme pro psy
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Plná (Desktop) verze